Přetížení organismu v období vývoje hráče (děti a mládež) je velmi jednoduché. Velký počet hráčů chce „pořád“ hrát. Velký počet trenérů potřebuje mít u sebe stále ty nejlepší hráče. Proč? No, aby vyhrával!
Když si vzpomenu na své období hráče ve věku 11 až 15 let, tak si vybavuji, jak jsme se spoluhráči a hráči v ročnících nad námi a pod námi, hráli v klubu za jeden či dva ročníky a jezdili na výběry.
Nepřipouštěli jsme si únavu a lehčí zranění se přecházely. Po vážnějším zranění nenásledovala žádná rekondice pod drobnohledem fyzioterapeuta. Bavím se o období 1996 – 2001.
Trenéři nebyli školeni, jak přistupovat k hráčům individuálně.
Každý rok se v mém mateřském klubu podařilo vychovat „jednoho“ borce pro ligu. Lafata, Řehoř, Lengyel, Sivok, Latka, Kladrubský, Nitrianský a další. Když si to rekapituluju, tak na jednoho borce bylo potřeba 15 – 22 hráčů z ročníku.
Ptám se: „Proč nedošlo na „výsluní“ více hráčů?“ Vychází mi z toho přetrénování a přehrání. Korigovat je musí TRENÉR.
Jako žáček jsem koukal na zápasy U19 na Lafatu, Knietla, Marušku, Rožbouda, Pivoňku, chytal Matoušek. V žácích a dorostu excelovali ve vzduchu Sivok a Latka. Velmistři na míči byl Mašát a Hrbáč (1984). Žák a Škoda stříleli góly a vyčníval Kladrubský u 1985. Kreativní hráči 1986 byli Mácha s Balíkem, ten rozdával míče jak Ronaldinho, sekundoval Příhoda. Jako Drogba se jevil Schön 1987. Ruda Weinhard (1988) už v 15-ti hrál za U19. Byl složitým jedincem, ale famózním hráčem. Akademie ze světa popisují, jak specifičtí jsou hráči, kteří jsou „zvláštní“, sví a proto k nim i jinak přistupují.
Chyby se opakují a tak chci apelovat na trenéry. Přemýšlejte nad zatížením hráčů, využívejte individuální přístup. Hráči?! Když se zraníte, dbejte na správnou a přesnou diagnózu od doktora, ať ví fyzioterapeut, rekondiční a kondiční trenér, jak mohou postupovat. Hlavně nechvátejte zpět. Vše má svůj čas. Zdravý jedinec je platným jedincem pro tým i klub!!!
Autor: Petr Požárek